Nejsem asertivní. Zřejmě...

2. června 2014 v 12:20 | LiPo |  Deníček
Stál jsem na vlakové zastávce. Přišel jsem skoro se čtvrthodinovým předstihem, takže na příjezd vlaku jsem si musel ještě počkat. Trochu pokrapovalo, tak jsem si stoupl pod přístřešek. Zhruba po pěti minutách, během kterých jsem byl na zastávce sám, přišla nějaká žena, mohla mít tak kolem 50 let. Už z dálky hlasitě kašlala (aniž by si zadělávala pusu), ani to jí však nezabránilo v tom, aby si poté, co si stoupla pod přístřešek kousek ode mě, zapálila cigaretu.


Docela mě to napružilo, tak jsem se osmělil a započal rozhovor.
"Prosím vás, paní, já se vám omlouvám, ale víte, že je tady zákaz kouření?"
Doufal jsem, že se třeba chytne za nos a cigaretu típne, ale to jsem se spletl.
"Neřikéj," zněla odpověď. Mé rozladění se stupňovalo.
"Prosím vás, laskavě mi netykejte, já vám také netykám, ano?"
Trochu se zarazila a pak se letmo rozhlédla po přístřešku.
"Já tady žádnej zákaz nevidim."
"To je ve vyhlášce, že na autobusových a vlakových zastávkách se nesmí kouřit."
"Neřikéj."
Tentokrát už jsem na opětovné tykání ani nereagoval. Tady někomu viditelně došly argumenty - horší bylo, že mně taky.
"Tak alespoň že to berete s humorem. Já vám to říkám jenom proto, abyste se nedivila, až tady s vámi třeba někdy bude někdo jiný, kdo nebude tak benevolentní..."
A najednou - náhlá myšlenka:
"Třeba byste taky potom tak nekašlala..."
Trefa do černého se povedla - a madam mi konečně začala vykat.
"Podivejte se, já si myslim, že do toho vám nic není, to je moje starost, jo?!"
A dál... nebylo nic. Pokud teď čekáte, že vám tu budu líčit, jak jsem se do té chodící fabriky obul, musím vás zklamat. Dál už jsem se nezmohl na nic jiného, než na obyčejné "Jak myslíte." a tím přestřelka skončila. Nevyhrál jsem, otravovačka vzduchu si svou ranní cigaretku v klidu dokouřila a po příjezdu vlaku nastoupila společně se mnou - jen do jiných dveří a jiného vagónu.

Když se na celou událost dívám zpětně, stydím se za sebe. Cestou ve vlaku mě pak napadlo ještě iks dalších věcí, které jsem oné dámě mohl vpálit do ksich... pardon - do tváře, aniž bych při tom překročil hranici slušnosti. Ale možná je dobře, že to skončilo takhle - kdo ví, kam by se náš rozhovor dále ubíral a zda bych ho dokázal ukočírovat.

Je pravda, že ještě zhruba před třemi lety jsem byl natolik introvertní, že jsem nedokázal oslovit pomalu ani prodavačku jízdenek. Dnes už je to, naštěstí, lepší, troufám si dokonce říct, že mnohem lepší, přesto ale pořád ne natolik dobré, jak bych si představoval. Bezprostředně poté, co se výše popsaná událost odehrála, jsem měl ze sebe docela dobrý pocit - že jsem tentokrát nezůstal pasivní, že jsem se ozval. Jenže - zaprvé jsem se nedokázal ozvat dostatečně a zadruhé to byla jen ženská ve středním věku, takže docela snadný terč. Kdyby to byl chlap, a nebo snad nějaká teenagerovská partička, ozvat bych se neodvážil.

Asertivita se prý dá naučit, jenže jak? A navíc - pomohlo by to vůbec? Na svou malou výšku si většinou nenaříkám, jsou ale okamžiky, kdy by mi skutečně pár centimetrů navíc přišlo vhod. A nejsou to jen centimetry - i svaly byste u mě museli hledat s lupou...

Zkrátka - nemá někdo z vás nějaký univerzální návod nebo doporučení, co s tím?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tynusslingrovadc tynusslingrovadc | Web | 4. června 2014 v 20:35 | Reagovat

Já teda rozhodně nejsem asertivní,jen možná na lidi,které znám dobře a nebojím se něco říct.Jinak to musel být opravdu zajímavý zážitek a tvůj pohled na věc se mi líbil!:)

2 Bitxia Bitxia | Web | 5. června 2014 v 8:43 | Reagovat

Náhodou, vyjádřit svůj názor někomu neznámému jen tak je s myslím úctyhodný... Já jsem schopná svůj názor vyjádřit pouze v určitém uzavřeném kolektivu, kde o těch lidech mám nějaké své mínění... Ale takhle na ulici to prostě nejde... Když se seznamuji s někým novým, tak vždycky musím vykat z důvodu slušnosti a z toho samého důvody bych asi nikdy nikomu neřekla - nekuřte nám tu...
A jak se v tom zlepšit... ve ěškole sme měli jeden takovej projekt, kde učitel byl moderátorem debaty a my rozdělení na tými a tak jsme se bavili o těch tématech,. které nám řekl... v rámci toho jsme také byli hodnoceni.. a myslím si, že mě to posunulo dál :-) ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Nechť každý ten, kdo opováží se z tohoto blogu cokoli okopírovati, trpce zpytuje svědomí své, neb strašlivé útrapy jej neminou! Rovněž tak reklamy psáti zde zakázáno jest, pročež taková stvoření drzá, rozumem chudá, náležitý trest zajisté postihne!