O Šipkové Růžence

28. června 2014 v 20:03 | LiPo |  Zábava
Ne, v nadpisu není překlep :-). Pohádka, jak ji (možná) neznáte aneb co všechno je schopná vyplodit má ztřeštěná hlava :-). Předem upozorňuji každého čtenáře, že pravidla hry šipky tak, jak ji hrají profesionálové, neznám (takže pokud jste v tomto ohledu fundovanější než já, odpusťte mi, prosím, veškeré faktické kiksy).
Ale teď už samotná pohádka.


Za devatero sisalovými a devatero elektronickými terči kdysi dávno vládli král a královna, kteří k smrti rádi hráli šipky. Proto namísto rytířských turnajů pořádali turnaje šipkové, kterých se s oblibou účastnilo i služebnictvo, ba i veškeří poddaní. Žili v kulatém zámku, rozěleném na dvacet výsečí, a žilo by se jim v něm dobře, kdyby... Kdyby neměli jedno velké trápení - královně se přes veškerou královu snahu :-) nedařilo otěhotnět. Teprve poté, co se to už oba rozhodli vzdát a smířit se s tím, že se dítěte nedočkají, se na ně usmálo štěstí a za čas (přesněji řečeno za devět měsíců) se jim narodila krásná holčička, která dostala jméno Růženka.
Když se konaly křtiny, byly na ně pozvány i sudičky. Přišly však pouze dvě, třetí se zdržela na jednom šipkovém turnaji, kde soutěžila.
"Bude nejen krásná, bude i šikovná a bude umět velice dobře mířit na terč," pronesla nad kolébkou první sudička.
V ten moment však kdosi naštvaně rozrazil dveře. Byla to zdrživší se sudička, která v turnaji prohrála a nijak neskrývala své rozladění. Měla zlost na všechno a na všechny a rozhodla se, že si svůj vztek vybije na maličké Růžence.
"Až jí bude osmnáct, píchne se o hrot šipky a usne na sto let!" křikla a znovu rázně odkráčela z místnosti, pravděpodobně do nejbližší hospody, aby mohla svůj žal náležitě zapít. Její výrok všechny šokoval, zbývající sudička se však rozhodla, že kletbu zmírní.
"Růženku zachrání krásný princ, se kterým pak bude žít šťastně až do smrti," řekla.
Jinak se ovšem s tím, co Růžence prorokovala naštvaná sudička, nic dělat nedalo. Král - ve snaze o to, aby se zlá kletba nemohla nikdy splnit - dal s okamžitou platností vyhlásit, že veškeré šipkové turnaje se ruší, všechny terče a šipky budou z království odstraněny a samotné hraní šipek bude zakázáno pod trestem smrti.
Roky ubíhaly a Růženka rostala do krásy. Vzhledem k tomu, že královo nařízení bylo plně respektováno, se zdálo, že mladé princezně nic nemůže ublížit.
V den, kdy Růženka slavila své osmnácté narozeniny, bylo obvzlášť hezké počasí. Proto si oslavenkyně vyšla na procházku do zahrady. Po chvíli však uviděla něco, co ji zarazilo - kousek od královského hradu stála věž, které si princezna nikdy předtím nevšimla. A vzhledem k tomu, že byla Růženka velice zvědavá, rozhodla se, že neznámé místo prozkoumá.
Když vyšla princezna na věž, čekalo ji obrovské překvapení. Zhruba uprostřed poměrně prostorné místnosti stála babička, v ruce měla šipku a mířila s ní na velký elektronický terč. Růženka byla zmatená, protože nikdy předtím o šipkách neslyšela, proto se zeptala:
"Copak to děláte, babičko?"
"Hraju šipky, copak to nevidíš? A neruš mě, nebo ten střed nikdy netrefím!" odpověděla stařenka.
Růženka se však nenechala jen tak snadno odbýt. Nová hra ji už od pohledu velice zaujala - přemluvila tedy babičku, aby jí vysvětlila pravidla. Čím víc se pak princezna během stařenčina vysvětlování o šipkách dozvídala, tím více ji také lákalo si trefování do terče sama vyzkoušet. Proto se poté, co stařenka domluvila, zeptala, jestli by si spolu nemohly zahrát.
Stařenka souhlasila - šla k terči a nastavila tam hru "301" pro dva hráče. Potom začala házet jako první. Vypadala, jako by se velice soustředila, přesto se jí povedlo trefit jen dvojku, sedmičku a jedenáctku - dohromady tedy naházela pouze dvacet bodů.
Nyní byla na řadě Růženka - zamířila, hodila - a hned na první pokus se jí podařilo trefit dvacítkový tripl! Hodila podruhé a šipka letěla opět do stejné výseče! A do šedesátibodového místa se zapíchla i Růženčina třetí šipka, což znamenalo, že se princezně hned na první pokus povedlo naházet nejvyšší možný výsledek, celých 180 bodů!
Růženka tomu nemohla uvěřit a přemýšlela, kde se v ní vzal takový talent k této hře, kterou až do dnešního dne vůbec neznala. To už však byla na řadě znovu babička. Její výsledek byl tentokrát přeci jen o něco lepší, ovšem v porovnání s Růženčiným stále zcela zanedbatelný - třicet sedm bodů.
Povzbuzena předchozím úspěchem předstupovala nyní Růženka před terč doslova s nadšením. První šipka zamířila opět zcela neomylně do dvacítkového triplu. Při druhém hodu však princezně znenadání ujela ruka - a trefila jedničku. To Růženku zarazilo a zmátlo, takže v momentě, kdy sahala po třetí šipce, nedávala pořádně pozor a -
"AU!"
Růženka se píchla o hrot, skácela se na podlahu a usnula - přesně tak, jak to před osmnácti lety předpověděla naštvaná sudička-babička. Ta se teď škodolibě zaradovala a odešla pryč z věže - a následně i z celého království, ve kterém všichni usnuli společně s Růženkou. Celý kraj pak za čas zarostl zvláštními keři, které se vyznačovaly tím, že místo květů měly terče.
Léta plynula a zdálo se, jako by na šipkové království všichni zapomněli. Až po dlouhém čase se v těchto zastrčených končinách objevil krásný princ, který se ztratil na lovu a zabloudil. Když si všiml zvláštních keřů, vzpomněl si na dávnou pověst o zakleté dívce, kterou mu kdysi vyprávěla jeho chůva. Neváhal a okamžitě se rozhodl, že ji vysvobodí.
Princ vytáhl svůj meč a chystal se useknout první rostlinu. Jenže ta jako by byla z kamene. Ať princ dělal, co chtěl, neuťal z ní ani kousek. Nevěděl, co dělat, až najednou ho napadla spásná myšlenka. Vzal svůj meč oběma rukama a zabodl ho doprostřed květu - tedy přímo do středu terče. V ten moment celý keř zmizel. Princ už tedy věděl, jak na to - svým mečem se poté strefoval do dalších a dalších středů a keře postupně mizely.
Odvážný vysvobozovatel postupoval stále dál, až se konečně dostal ke vchodu do věže, ve které spala Růženka. Vyšel až nahoru a tam ji našel, zhroucenou na podlaze, tak, jak tam kdysi zůstala. Byla skutečně neobyčejně krásná. Princ si tedy klekl na podlahu, sehnul se ke tváři spící dívky a políbil ji.
Nic se však nestalo. Princ si uvědomil, že mu zřejmě páchne z úst, vzal si mentolovou pastilku a políbil Růženku znovu. Jenže ani tentokrát se nic nestalo. Princ se rozhlédl po místnosti - a náhle uviděl terč se stále rozehranou hrou, ve které, jak bylo patrné na displeji, stačilo Růžence už jen šedesát bodů k vítězství. Princ tedy vzal poslední zbývající šipku ležící na podlaze vedle Růženky, stoupl si před terč, usilovně zamířil - a hodil. Šipka zasáhla vytouženou výseč naprosto přesně! Displej se vynuloval - a v ten moment se Růženka probudila. S ní znovu ožilo i celé království.
A dál... dál už to znáte :-).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 29. června 2014 v 13:33 | Reagovat

Zajímavé pojetí...

2 :* :* | Web | 2. července 2014 v 12:40 | Reagovat

Lepší než originál :D Super, to se ti povedlo ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Nechť každý ten, kdo opováží se z tohoto blogu cokoli okopírovati, trpce zpytuje svědomí své, neb strašlivé útrapy jej neminou! Rovněž tak reklamy psáti zde zakázáno jest, pročež taková stvoření drzá, rozumem chudá, náležitý trest zajisté postihne!